Jak jste se dostal k podlahářství a co vás inspirovalo k tomu, abyste se specializoval na dřevěné podlahy?
Jak to občas v životě bývá, rozhodla o tom náhoda. Pro mě šťastná. Při obchodní cestě do Španělska v roce 1994 jsem na doporučení navštívil firmu QUIDE DEVA. V té době jsem sháněl speciální lepidlo na obklady a dlažbu z umělého kamene. Dle informací se jednalo v tomto oboru o špičkovou firmu. Během oběda se potvrdilo, že firma QUIDE DEVA je skutečně špičkou, avšak v oboru dřevěných obkladů a podlah. To mne v první chvíli zaskočilo. Když jsem však druhý den firmu navštívil a zjistil, že se firma zabývá nejen výrobou lepidel, ale i tmelů, laků, olejů, dřevěných podlah a k tomu navíc strojů na jejich broušení, nastal ve mě velký zvrat. Zjištění, že firma vyrábí přes 50 let všechno, co se dřevěných podlah týká, a navíc provádí školení nových řemeslníků, rozhodlo o mém novém zaměření.
Jaké byly vaše začátky s firmou QUIDE DEVA a co pro vás znamenalo stát se jejím oficiálním zástupcem v České a Slovenské republice?
Po návratu do ČR jsem zjistil, že se takto komplexně nikdo dřevěnými podlahami nezabývá. Na našem trhu už byly sice zavedené firmy jako BONA s nabídkou laků, KÖRS s podlahami a další firmy s jednotlivými produkty. Nikdo však nenabízel, zvláště pak neškolil, komplexní provádění podlah. To rozhodlo o přijetí nabídky firmy QUIDE DEVA na obchodní zastoupení v České a Slovenské republice. Správnost našeho rozhodnutí potvrdila i výstava KOBEXPO v Praze v roce 1997, kde jsme získali zvláštní ocenění. V tomto roce jsme obdrželi ochrannou známku DEVA. Nezůstalo však jen u prodeje produktů a strojů. Jsem totiž stavař a mám rád realizace, a to co po nás zůstává. K tomu se však pojí odborné znalosti a dovednosti. Ty jsme začali získávat na stážích ve Španělsku. To vedlo i k následnému založení Cechu podlahářů a parketářů ČR.
Mohl byste nám přiblížit vznik a účel profesního sdružení „Cechu podlahářů a parketářů České republiky“? Jaká je vaše role v tomto sdružení?
Myšlenka založení Cechu vznikla při exkurzi na stavbě ve Španělsku. Viděli jsme rozdíl mezi najatým řemeslníkem a profesionální firmou. Ta byla členem asociace profesních firem v daném oboru. S tím byla spojena i přístupnost ke státním zakázkám včetně vyššího ohodnocení. A nás při ochutnávce „PACHARANU“ (oblíbený alkoholický nápoj Basků) v hospodě Toreadorů v Madridu napadla myšlenka založit Cech a navázat tak na historický odkaz našich předků, kteří se též sdružovali do cechů. Po návratu domů jsme chtěli tuto myšlenku zrealizovat. Jediná možnost v té době byla registrace sdružení pod Českou dřevařskou společností v Praze. Stalo se tak slavnostně na Novotného Lávce, a jak jinak, než v hospodě. Tři grácie byly svědkem velké slávy. Byla u toho i Česká televize. Tam jsem byl zvolen prvním předsedou Cechu. Následně vznikl další Cech podlahářů, který se s námi sloučil. Pokračoval jsem ve vedení Cechu dalších pět let. Po mě následovalo několik dalších předsedů až do rozdělení na dva Cechy. V současné době jsem víceprezidentem pro jakost a kvalitu v Cechu parketářů ČR.
Jakým způsobem přispíváte k odbornému růstu podlahářského a parketářského řemesla v České republice a na Slovensku?
Stát se mistrem ve svém oboru je běh na dlouhou trať. Získat odborné znalosti a dovednosti není jednoduché. Základ je možné získat na odborných školách. Ty však mají omezené možnosti a pomoc od Cechu je velice žádoucí. Snažíme se podpořit propagaci řemesla a předáváním zkušeností hlavně v souvislosti s přípravou a účastí na soutěžích. V roce 2004 jsme se zúčastnili Mistrovství Evropy parketářů juniorů v Belgii. Tam došlo k osobnímu setkání s mistry v oboru Ad Mierlem – profesorem z Holandska, Heinzem Peterem Luksteinem – dvorním radou z Rakouska a mistrem nad mistry, Heinzem Brehmem z Německa. Zde časem vzniklo přátelství a následně došlo k založení vzdělávací společnosti D.I.E.C. s.r.o. – Dokumentační a informační evropské centrum pro obor podlahář – parketář. Ta v roce 2014 uspořádala X. Mistrovství Evropy parketářů juniorů v Českých Budějovicích. Pozn. informace o soutěži vyšla v minulém čísle DOMO č. 5. Soutěže jsou mimořádnou motivací nejen pro studenty, ale i pro jejich učitele – mistry. Současně se věnujeme vzdělávání i starších řemeslníků. Těm nabízí společnost D.I.E.C. speciální kurzy ušité na míru. Více informací na www.diec.cz
Jaké jsou největší výzvy, kterým jste čelil při realizaci podlah v historicky nejcennějších objektech?
V průběhu 30-ti leté historie naší rodinné firmy DEVA s.r.o. jsme zažili řadu výzev na realizaci podlah v historicky cenných objektech. Chtěl bych zmínit alespoň tři.
Lobkowiczký palác na Pražském hradě. 1 000 m2 nových vlysových podlah jsme realizovali s pomocí kolegů z Cechu. Špičkovou kvalitu ve velice krátkém termínu vysoce ocenil sám majitel pan William Lobkowicz.
Vila Tugendhat v Brně – nejsložitější realizace nejen z pohledu termínu, ale zvláště složitostí technologie Xylolitu. Pro tuto zakázku jsme museli vytvořit speciální tým s předchozí přípravou a výukou včetně speciálního vybavení.
Národní muzeum Praha. Celkem 5 500 m2 podlah včetně tmelení, broušení, lokálních úprav. Byla to souhra naší firmy a firmy ART- MAFI vedené naším bývalým zaměstnancem, dnes kolegou a přítelem Otou Votočkem. Pro zdárné zvládnutí takového rozsahu v limitním čase byla nezbytná souhra životních zkušeností, dovedností a skvělou vybaveností. Byl to skutečný koncert. Na závěr bych chtěl ještě zmínit restaurátorské práce na zámku Sychrov. Ten se stal naší srdeční záležitostí.
Jak se vaše firma vyrovnává s moderními technologiemi a trendy v oblasti dřevěných podlah?
Novým trendům a technologiím jako soudní znalec věnuji trvalou pozornost. Nejde jen o dřevěné podlahy, ale i o kompletní podlahové konstrukce včetně podlahového topení, rekuperace apod. Je řada nových produktů, které je vždy nejlepší osobně odzkoušet. K tomu jsme založili Mistrovskou školu řemesel a umění v Jablonci nad Nisou. Je zaměřena na nové technologie a zvláště na výuku podlahářů – parketářů. Významnou složkou její činnosti je kompletní získávání znalostí včetně technologických postupů na historických objektech.
Jaké máte plány do budoucna, pokud jde o rozvoj vaší firmy a její vzdělávací činnosti v oboru podlahářství?
Co se týká naší firmy, chceme nadále rozvíjet činnost především v oblasti historických objektů. Tím ale nevylučujeme ani běžné podlahy a renovace. Právě teď máme 3 zakázky na podlahy v jizerských chalupách. Velkým cílem je zvyšování znalostí a dovedností řemeslníků na úrovni MISTRA. Je to hlavní náplň Mistrovské školy. V týmu lektorů máme na štěstí ty nejlepší v Evropě – pana Heinze Brehma a Josefa Hellera z Německa. Též spolupracujeme s profíky ze Slovenska a Polska. Zda se opět dočkáme Mistrovských zkoušek v ČR je bohužel velkou neznámou. Naším cílem je předávat to, co jsme se dosud naučili. To nám přináší radost a životní náplň.
Ing. Jiří Dvořák
mistr parketář
soudní znalec
